PÁR INFORMACÍ

ANEB VYSVĚTLENÍ ZÁKLADNÍCH KOLOBĚŽKÁŘSKÝCH POJMŮ PRO ZAČÁTEČNÍKY:

Koloběžka - dvě kola o velikosti minimálně 12" vzájemně spojena v jeden celek tak, aby umožnili postavení minimálně jednoho člověka nízko nad zemí. Člověk stojící musí mít zároveň možnost ovládat přední kolo řídítky, která jsou v dostatečné vzdálenosti od jeho těla, aby mohl provést pořádný odraz.

Střídáte nohy? - otázka, která dovede každého koloběžkáře k úžasu, stejně jako pana Knotka, když se ho babka Jechová v komedii Kulový blesk zeptala "a máte sklep?" Koloběžkář, neb je gentleman, dotazovanému vše však vysvětlí, že se střídají a pravidelně. Konec konců je to jednoduší než v roli pana Knotka stěhovat uhlí.

Nášlap neboli stupátko - místo kde stojí noha. Je to něco jako taneční parket pro tanečníka, nemělo být kluzké, aby se noha neklouzala a zároveň by nemělo být hrubé, aby se noha dala pootočením dobře vyměnit, tedy něco mezi. A to "mezi" je pro každého trochu jiné.

Světlost koloběžky - vzdálenost mezí zemí a spodním okrajem koloběžky. Pro neznalého laika a i pro některé výrobce rozměr zcela zásadní, neboť strach velí mít rozměr radši větší, aby se neškrtalo o nerovnosti.

Výška nášlapu - rozměr mezi zemí a místem kde stojí noha - rozměr zcela zásadní pro koloběžkáře. Protože koloběžkář ví, že čím stojí výše, tím dělá větší dřep a tím se daleko více nadře. A taky ví, že škrtat bude stejně. Jde jen o to, aby si při jízdě nepřepsal zubní kartu, a proto nášlap není úplně u země. A taky má na přední straně náběh, aby na případnou překážku najel a nenarazil.

Prostor pro jezdce - prostor mezi horní hranou (osou) trubky hlavového složení a pomyslnou kolmicí konce stupátka. Prostor nutný k tomu aby se dal provést dostatečný odraz či dokonce "čapí krok". Tento prostor, který u kvalitních koloběžek představuje cca 680 mm, u těch malých podivných skládacích zařízení s malými koly chybí a proto je nelze považovat za koloběžky, jsou to prostě mikro koloběžky či scootery.

Čapí krok - sportovní efektivní styl odrazu, kterému předchází nápřah vpřed s vysoce zdviženou pokrčenou nohou. Což připomíná chůzi čápa.

Brždění na pekaře - výraz z koloběžkářské historie a raných závodů, kdy se jezdívalo pouze na 12" koloběžkách a u nich jaksi chyběli brzdy. Jediná šance brždění byla pouze podrážkou boty.

Brzděni - v okamžiku kdy koloběžka dnes již brzdy má je nutné zdůraznit, že brzděni na koloběžce se liší od brzdění na kole. Pravda, na kterou řada lidí přijde až v první serpentině při sjezdu do horského střediska poté co si koloběžku půjčili na hřebenu. Poznání je často doprovázeno zásahem horské služby či vyhlídkovým letem vrtulníkem. Jestli vám rodiče celé dětství kladli na srdce, že se přední brzdou nebrzdí, protože poletíte přes řídítka, tak na to teď zapomeňte. Zadní brzda u koloběžky moc nebrzdí a hodí se spíš jen k citlivému zpomalování, protože brzo přijde do smyku. To že nekecám, se může každý přesvědčit na závodech, kde řada závodníků zadní brzdu kvůli hmotnosti vůbec nevlastní. Samozřejmě se musí brzdit s citem, i když těžiště u koloběžky je níže než u kola. A kdo se bojí, že přeletí přes řídítka nechť vystrčí svojí zadnici v proti směru jízdy.

Nakopnutý kotníček - řada koloběžkářů, zvláště v začátcích, si nakopla kotníkem do šroubu zadního kola. Tomu to úžasnému pocitu palčivé bolesti, doprovázeným zhrubnutím slovníku koloběžkáře, výrobci kvalitních koloběžek předchází schováním šroubu zadního kola za obrys vidlice a někteří i zúžením náboje s klasických 100 mm na 75 či 65 mm. Od věci není ani zakrácení osiček, aby nekoukali moc přes matice.

Valivý odpor - odpor, který klade kolo při jízdě po povrchu - velké téma koloběžkářů. Tedy ne že by cyklisté neřešili valivý odpor, ale přeci jenom koloběžka mezi odrazy jede pouze setrvačností a to co ji snižuje, zasluhuje velkou pozornost. A tak koloběžkář si stále hlídá tlak v pláštích, řeší druhy plášťů a galusek, složení gumy a podobně.

Ložiska - i když odpor v ložiskách tvoří jen malou část celkového odporu jezdce, koloběžkář klade důraz i na snížení odporu v těchto místech. Žije s pocitem, že obyčejné věnečky by ho nejspíš úplně zastavili a tak volí ložiska průmyslová, ale ani tam není konec, ještě tu jsou polo keramická, celo keramická a lepší a lepší. Prostě stále je co řešit.

Vlaštovky - dozadu ohnutá řídítka, která napřimují postoj do stylu "ala paní Radová". Jsou vhodná při jízdách na velké vzdálenosti (nad100 km) kdy člověk jede pomalejším tempem a tráví na koloběžce hodně času. Ano koloběžka sice je pro záda příznivá, ale všeho moc škodí a na takových vzdálenostech již předklon bolí.

Trhni si nohou - tím nechci ukončit celé povídání, ale "Trhni si nohou" je tradiční koloběžkářský pozdrav, který doprovází koloběh o zrodu závodního koloběhu do dnes.